My life...:X

29. května 2011 v 16:12 | Titty ♥ |  ~ My babble..~
Zase mě to zlomilo...Lépe řečeno ON mě zlomil...Už po několikáté.
Ikdyž jsem věděla,že se to stane,prostě jsem doufala....V zázrak? Asi..
Ale přece jsem toho tolik nechtěla,nebo ano?
Jen jsem chtěla trochu lásky....trochu.Ono je to ale přecejen sobecké.Nemůžete po někom chtít,aby vás miloval.
Vlastně ale ...mě by stačila upřímnost. Nemohl mi upřímně říct "nechci"? Musel si semnou tak dlouho hrát,a pak mě prostě jen odkopnout?....A ještě mít tu odvahu dívat se mi do očí a říkat "já takovej nejsem"...
V podstatě mi lhal v každé větě,kterou vyslovil.
Nikdo mi nikdy v životě neublížil tak,jako on. opravdu nechápu,jak ho přes to všechno ještě dokážu milovat...I přes to všechno,co mi udělal!
I přesto,že mi všichni říkali,jakej je a co dělá,že říkali,že jsem hloupá,když se s ním zahazuju...I přesto,že jsem se musela dívat jak...je s ní.A poslouchat,jak o tom všichni mluví....
Už nechci.
On je největší rána podpás,co mě v životě potkala...Srazil mě na zem a podal mi ruku,že mi pomůže....ale nakonec s ní ucukl a jenom se smál....a když jsem konečně našla sílu se sama postavit,stejně zase přišel a nohy mi znovu podrazil...
Už dál nemůžu.Jsem jím tak unavená,že bych nejradši zalezla někam hodně hluboko alespoň na několik let.
Vyčerpává mě i dýchání. Každý nový nádech mě bolí víc a víc...jakoby ukradl všechen kyslík z mého světa.
Slibuju-..."tohle už mu neprominu,"...ale nakonec to všechno hodím za hlavu a stejně jdu s ním.
Ale ikdyž mi den odedne ubližuje víc,stejně pokaždé znovu propadnu jeho kouzlu.
Jeho vůni,která mne tak neskutečně přitahuje,ale zároveň dusí...Jeho slovům,občas i postrádajícím logiku a smysl,ale všechno v životě přece smysl nemá.Moje láska k němu taky ne.To je vlastně ta nejnelogičtější věc na světě.
Nemám důvod ho milovat,dokonce mám důvod ho nenávidět.Dokonce mám spoustu důvodů ho nenávidět.Ale srdce si pořád hraje svou písničku...A odmítá rady rozumu....Nemůžu mu poručit,ikdyž bych strašně chtěla! ...Tak moc bych chtěla zapomenout,měla bych,ale srdce...
Jenže proč? To si snad samo vybralo-raději trpět pro lásku,než-li jen nezúčastněně sedět v hrudi? Ale srdce,mě to bolí! Vím,že tebe taky... Tak proč se společně nedohodneme? Na světě je přece tolik lidí! Nemusíme se trápit kvůli němu,když za to nestojí! Prosím? Že si nemůžeš pomoci?...Ano,já taky ne...
Takže jsem zase tam,kde jsem byla.Je to začarovanej kruh,ze kterýho nemůžu ven.Prostě nevím,jak se z toho dostat,jak mě a moje srdce zbavit té bolesti...
Už nechci jen takhle přežívat,chci zase žít jako předtím.Předtím,než mi vstoupil do života.Tehdy jsem taky nebyla šťastná,ale byla jsem o mnoho šťastnější než teď...
Snažím se bojovat sama se sebou,každý den. Každé ráno se probouzím s tím,že třeba konečně začíná ten den,kdy ho vymažu ze svého života....Každou sekundu doufám,že to bude alespoň o trochu lepší......zatím marně.
Titty</3
 


Komentáře

1 Adeline Adeline | Web | 8. července 2011 v 12:10 | Reagovat

krásný blog . .Ps.: sháním na blogu Sb, kdyžtak se zapiš prosím, tento blog se mi moc líbí ! http://adeline-denike.blog.cz/1107/sb <zapisuj se zde :-) díky moc

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama